Ghrelin je často nazýván „hormonem hladu“. Byl objeven v roce 1999 a od té doby je pod drobnohledem mnoha vědců či výživových poradců. Pokud je hladina ghrelinu zvýšená, dochází k vyplavování růstového hormonu, díky čemuž jsme byli v minulosti (a stále jsme) schopni přežít dlouhé úseky bez potravy a zachovat si všechny základní životní funkce.
Tento hormon je tvořen hlavně v žaludku, a nejvyšší hladiny dosahuje v době, kdy je žaludek prázdný. V této době také signalizuje části mozku, zvané hypothalamus, že je třeba se najíst. Hypothalamus obecně hlídá příjem potravy a množství tělesného tuku a díky hormonům dostává určitou zpětnou vazbu.
Studie prováděné na myších i lidech prokázaly, že po podání ghrelinu vzrostlo množství zkonzumované potravy o několik desítek procent oproti běžnému stavu.1 Problémem ale může být to, že posléze nedocházelo ke kompenzaci v podobě sníženého příjmu potravy v dalších chodech. Zkoumané osoby se tedy nasnídaly více, než je pro ně běžné, ale jakmile efekt zvýšené hladiny vyprchal, jedly dále stejně velké porce jako kontrolní skupina. Chyběl zde tedy mechanismus: Sním toho více na začátku dne = po zbytek dne bude můj příjem nižší, aby došlo ke kompenzaci.
Chceme mít zvýšenou hladinu ghrelinu?
V tomto bodě se může článek vydat cestami, ty jsou následující: Pro osoby, kterým více vyhovuje větší počet porcí během dne je vhodné ghrelin držet na uzdě a vyvarovat se „vlčímu hladu“. Čím je totiž náš hlad méně snesitelný, tím větší máme chuť vyjíst ledničku a vykoupit všechny potraviny v okruhu 5 km.
Naopak někteří lidé se o zvýšenou hladinu ghrelinu snaží záměrně. Patří sem například osoby, které vyznávají metodu přerušovaného hladovění, kdy zvýšená hladina ghrelinu před prvním jídlem dne zákonitě zvyšuje chuť k jídlu a celkový požitek z tohoho jídla. Neměl by ale vznikat miš-maš, kdy po celém odpoledni bez jídla vyrabujeme bezmyšlenkovitě ledničku a budeme se ohánět tím, že praktikujeme přerušované hladovění. Zvýšení hladiny ghrelinu také může pomoci osobám, trpícím anorexií.
Stručně řečeno: Ghrelin je tím hormonem, který činí naše hubnutí těžší a vyvolává chuť k jídlu. Například u kulturistů v předsoutěžní dietě se jeho koncentrace zvyšuje až o 40 %.2 I proto je obtížné po jakékoli dietě svou hmotnost udržet – a čím je dieta drastičtější, tím si naše tělo více žádá ztracená kila nazpět.
Jak ale udržet během diety hladinu ghrelinu co nejvíce na uzdě?
- Spánek – Nedostatečný spánek zvyšuje hladinu ghrelinu, což vede ke zvýšenému pocitu hladu a s ním spojeným přibíráním na váze
- Co nejvyšší množství svalové hmoty – Čím více tukuprosté hmoty máme, tím méně ghrelinu se tvoří. Mělo by tedy být v zájmu každého, kdo se snaží zhubnout, aby si během tohoto procesu zachoval co nejvíce svalové hmoty3
- Dostatečný příjem bílkovin – bílkoviny prodlužují pocit sytosti a zároveň se podílejí na zachování svalové hmoty, která má ve zvyku se tak lehce během diety ztrácet
- Vyhněte se extrémům – jakákoli extrémní dieta krátkodobého rázu narušuje naši hormonální rovnováhu
Nakouknutí do světa vědy na závěr
Ghrelin je peptid, který se skládá z 28 aminokyselin a na aminokyselině serinu musí být acylován k tomu, aby se stal aktivním, do té doby je prakticky„neškodný“. Existuje možnost jak tuto acylaci potlačit za tím účelem, aby se aktivita ghrelinu natolik neprojevovala (a my neměli takový hlad), čímž se do budoucna otevírají možnosti výroby léčiv za účelem potlačení stále vzrůstající epidemie obezity.
Shrnutí
Ghrelin je důležitým hormonem, který využívá propojení s mozkem, aby nám dal najevo, že máme chuť k jídlu. Uspěchaný způsob života, ve kterém si často nedokážeme najít čas na jídlo poté jeho hladinu zvyšuje, což vede k pocitům „vlčího hladu“, který se může vymknout kontrole. V případě přerušovaného hladovění je naopak zvyšování hladiny ghrelinu žádoucí. Během diety je ghrelin našim největším protivníkem, jelikož vyvolává chuť k jídlu v době, kdy bojujeme s nízkokalorickými potravinami a snažíme se na pochutiny všemožně nemyslet. Našim cílem by tedy mělo být udržet ghrelin pod kontrolou, ať už dostatečným spánkem, pravidelností stravování, či co nejmenšími ztrátami svalové hmoty během hubnutí.
Jakub Kalus
Reference:
1) Cummings DE. Ghrelin and the short- and long-term regulation of appetite and body weight. Physiol Behav. 2006;89(1):71-84.
2) Rossow LM, Fukuda DH, Fahs CA, Loenneke JP, Stout JR. Natural bodybuilding competition preparation and recovery: a 12-month case study. Int J Sports Physiol Perform. 2013;8(5):582-92.
3) Purnell JQ, Cummings D, Weigle DS. Changes in 24-h area-under-the-curve ghrelin values following diet-induced weight loss are associated with loss of fat-free mass, but not with changes in fat mass, insulin levels or insulin sensitivity. Int J Obes (Lond). 2007;31(2):385-9.
