Dobrý den Danielo, gratuluji k Vašemu umístění. Jaké pocity jste měla po vyhlášení medailových pozic, a jak zpětně svoje vystoupení hodnotíte? Případně jak vysoko byste zařadila tento úspěch na svém žebříčku?

Určitě mám radost z medailového umístění, ale mám-li být upřímná, jsem ten typ sportovce s vysokými ambicemi, a pokud nejsem zlatá a absolutní, nikdy úplně spokojená nejsem. Náš sport je velmi subjektivní a je potřeba respektovat rozhodnutí rozhodčích. Ale samozřejmě jsem šťastná, protože jsem během jednoho roku dovezla 2 medaile z amatérské Olympie a myslím, že to se nepovede každému. V podstatě v mé dosavadní závodní karieře jsem měla 5 velkých mezinárodních startů a z těchto 5 startů jsme vytěžili 2 vítězství, jeden bronz a 1 absolutní vítězství což je za jeden rok, řekla bych, více, než velmi dobrá statistika. Nejcennější je  pro mě určitě jarní vítězství Olympie Amateur Spain ve vysoké,kategorii bikin. Byl to můj první výrazný úspěch na mezinárodní scéně a hned to bylo zlato v kategorii ve které startovalo 25 závodnic. Hned za tento úspěch řadím absolutní vítězství na Nathalia Melo Classic.

Jak byste zhodnotila závody po stránce organizační? Běželo vše podle plánu, nebo během soutěže byly nepříjemné prostoje?
 

Řekla bych, že závody byli organizačně úplně v pohodě zvládnuté. Malinké prostoje byly mezi kategoriemi, ale to je normální, nikdy nic není 100% takže určitě organizaci hodnotím pozitivně.

Některé z našich čtenářů by jistě zajímalo, jaké je Liverpool, tedy místo konání této soutěže, město. Doporučila byste čtenářům toto město navštívit, nebo se mu raději vyhnout obloukem?

Upřímně na mě Anglie neudělala příliš dobrý dojem. Ještě se mi nestalo, že bych řekla, že je město do kterého se nechci nikdy vrátit, ale bohužel u Liverpoolu musím udělat vyjímku. Opravdu už bych jej nechtěla navštívit. Celkově mi asi Anglie nesedí. Za to třeba 14 dní před tím jsem startovala v Irsku v Dublinu a tam si umím představit i žít. Je to kouzelné místo, takže místo Anglie doporučuju Irsko J

Chystáte se nyní na další soutěž, nebo si chcete užívat zaslouženého oddechu?

Uvažovali jsme ještě o Mistrovství světa, které se koná v Budapešti, ale nakonec jsme se rozhodli, že budeme odpočívat, a pomalu se začneme soustředit na další přípravu. V podstatě jsem po jarní sezoně neměla pauzu, a v dietě jsem byla půl roku v kuse, a na reakcích těla už bylo vidět, že je unavené a potřebuje zasloužený oddech. Přeci jen zdraví by mělo být na prvním místě. A hlavně bych se ráda věnovala více rodině. Mám 4 letou dcerku a příprava je náročná, manžel mi nesmírně pomáhá a ráda bych jim oběma čas, který obětovali mě a přípravě, vynahradila.

Co se týká přípravy na soutěže, v poslední době se hodně rozšířily různé výživové směry typu Intermittent fasting, Warrior diet, případně Paleo, nebo bezlepková dieta. Změnila jste i Vy něco na svém přístupu ke stravování, nebo se držíte klasického „kulturistického“ vysokofrekvenčního stravování?

Celý můj tréninkový i stravovací plán, řídí a určuje můj trenér Vladimír Pajič. Řídíme se osvědčenými metodami. Nepočítáme kalorie, nejíme raw, ani  se zatím neuchylujeme k jiným „trendům“ ve stravovaní. Celou přípravu si hlídáme makroživiny ve stravě.

Dalším oblíbeným fenomeném v současném fitness je zařazování takzvaných „cheat days“ do svého jídelního režimu. Zařazujete takové dny také do své přípravy, případně jak často se k takovému dni dostanete, a na co máte většinou největší chuť?

Vše záleží podle reakcí těla. Pokud jde dieta dobře a tělo reaguje tak jak má, tak mi Vláďa sem tam nějaký cheat day zařadí. Pokud tělo stávkuje, spíše mi jednou za týden dobřeje vysoko-sacharidový den z komplexních sacharidů. Zaleží opravdu přípravu od přípravy, univerzální recept není.

Každý, kdo se věnuje sportu, a myslí to v něm vážně ví, že ne vždy jde vše podle představ, a je tedy nutné hlavě nosit určitý cíl, kterého chcete dosáhnout. Jak je to u Vás, jaká je Vaše motivace do dalších tréninků, závodů, či diet?

Můj závod začal ve chvíli, kdy jsem se rozhodla cvičit a změnit své tělo. Je to závod člověka samého se sebou. Mojí motivací je vidět na sobě progres a posunovat se dál dopředu. Náš sport je velmi subjektivní, proto je potřeba soustředit se hlavě na sebe. Další mojí motivací jsou lidi kolem mě, kteří mi fandí, podporují a sledují nás. Dále moje rodina. Chci, aby moje dcera viděla, že  ji nikdy nesmí nic zlomit na cestě za svým snem, že je potřeba tvrdě pracovat a po každém neúspěchu se obrnit a pracovat ještě usilovněji. V podstatě moje motivace je dokázat, že i obyčejný člověk, který má normální život dokáže cokoliv. Jsme obyčejná rodina, bydlíme v paneláku, platíme hypotéku, chodíme každý den do práce a u toho se snažíme vrcholově sportovat. Ráda bych ukázala všem, kteří se bojí a pochybují, že s vůlí, podporou okolí, a tvrdou soustavnou prací, dokážeme cokoliv ať ve sportu či v životě.

Za úspěchy jednotlivce se většinou skrývá podpora blízkých a osob, které ve Vás věří. Chtěla byste touto cestou na závěru rozhovoru někomu poděkovat?

Ráda bych poděkovala svému muži Zdeňku Bečkovi za nesmírnou podporu a pomoc během přípravy. Mému trenérovi Vladimíru Pajičovi za to, že je nejen trenér, ale i nejlepší kamarád, a bezmezně mi věří. Fit-pro.cz za podporu v suplementaci a za dokonalé oblečení a doplňky na trénink. IP fitness v Kroměříži za podmínky, které jsou prostě top. A ráda bych jmenovala pár lidí díky nimž jsem mohla dovézt medaili z Liverpoolu, protože nám pomohli finančně a my si toho moc vážíme. Moc děkuji Markétě Lipšanké, Ben Cristovao a the Barbarians  a Tomáš Jasenovec. Děkuji, že Vás mám a makáme dál!

Děkuji za Váš čas, který jste nám poskytla k zhotovení tohoto rozhovoru, a přeji spoustu úspěchú do budoucna.