Tušíte, pro kolik bakterií tvoří vaše tělo domov, a jak vám prospívají?

Do nedávna jste se mohli setkat s pojmem střevní mikroflóra, zejména pokud koukáte na televizi a během oblíbeného pořadu proběhne reklama na jogurtové nápoje, jenž jí prospívají. Střevní mikroflóra je zastaralé označení pro bakterie žijící v našem trávicím ústrojí. Daleko přínosnější pojmenování bakteriálního osídlení je mikrobiom. Pod mikrobiomem se skrývají veškeré bakterie žijící na naší kůži, v ústech, v nose a v trávicím systému.

Co mají bakterie z toho, že žijí v našich střevech? Mají z toho podmínky pro život, jelikož se jedná o prostředí bez přístupu kyslíku a to tyto bakterie potřebují. Živí se nestrávenými zbytky z potravy a odpadními produkty ostatních bakterií. A co z toho máme my? Třeba to že mikroby nám ve střevech vyrobí přibližně 90 % „dobré nálady“. Asi se ptáte, jak je to možné? Celkem jednoduše, jelikož mikroby vyrábí serotonin, který je důležitý neurotransmiter a přímo ovlivňuje to, jak se cítíme. Třeba většina antidepresiv funguje na principu zpětného vychytávání serotoninu (brání mu se rozložit). Nebylo by skvělé, kdyby šlo ovlivnit naši náladu potravou? (Qin et al., 2010)

Již v průběhu roku 2000 se na svět dostaly předběžné výsledky sekvencování lidského genomu, které odhalily, že člověk disponuje 21 000 geny. Pro srovnání, takový červík v podobě háďátka obecného disponuje 20 500 geny, takže se dá říci, že jsme o 500 genů vybavenější než háďátko obecné. Jen tak pro představu, skromné tvrzení ohledně odhadu počtu genů mikrobiomu začínají na 2,1 milionech a končí na 4,4 milionech. To je o dost více, než má lidský genom, asi tak 10 – 20 krát. Jakou sílu má mikrobiom v otázce lidského zdraví se bude zkoumat asi ještě dlouho, ale prozatím existuje již dost spojitostí (Consortium, 2012).

Valná většina bakterií spadající pod mikrobiom našla svůj domov v tlustém střevě a nejbohatší tkáň kolonizovanou bakteriemi tvoří překvapivě slepé střevo. Tyto bakterie jsou převážně rodu Bacteroides nebo Firmicutes pod kterými existuje spousta dalších kmenů jako třeba Lactobacillus nebo Streptococus. Ve studiích bylo pozorováno, že jedinci s převahou bakterií rodu Firmicutes měli spíše nadváhu a obezitu než jedinci s převahou bakterií rodu Bacteroides. Takže už víme, že nějaké bakterie v sobě máme, že nám buď prospívají, nebo škodí a že jich je opravdu hodně (Qin et al., 2010).

Vždyť mikrobiom tvoří větší část našeho imunitního systému, takže pokud máme vlivem antibiotik a životního stylu poničenou skladbu bakterií, tak velmi pravděpodobně budeme náchylnější k onemocnění. Klíčovým obdobím pro vývoj mikrobioty je již období narození. Veliký rozdíl je, jestli novorozenec přijde na svět přírodní cestou nebo císařským řezem. V případě porodu císařským řezem dítě nezdědí mikrobiotu od matky, ale velmi pravděpodobně první mikroby s kterými přijde do kontaktu, budou ty na kůži lékařského personálu. Dítě je tak ochuzeno o dědictví mikrobioty od matky. Existují však způsoby, jak se to dá řešit. Pokud přijde na svět tradičním způsobem, tak zdědí mikrobiotu po matce a kojením je dále tento svět rozvíjen pozitivním způsobem (Qin et al., 2010).

Dokonce předčasně narozené děti jsou náchylnější k různým onemocněním, avšak pokud jim jsou podány probiotika, tak jsou mnohem méně nemocné v budoucnu (Wang et al., 2009).

Obrovskou měrou se na ničení mikrobioty podílí antibiotika. Po podání antibiotik přežijí (podle Darwina) pouze ti, co se nejlépe adaptují, a tak bakterie získávají odolnost na antibiotika a vesele si žijí dál. Antibiotika „vymlátí“ i prospěšné bakterie a dostat se na úroveň před podáním antibiotik mnohdy trvá i měsíce. Proto je žádoucí během léčby antibiotiky podávat i probiotika a nenechávat si napsat léky na každou bolest hlavy. Například novorozeňata, jež jsou léčena často antibiotiky, mají díky negativnímu efektu na mikrobiom daleko větší pravděpodobnost, že budou v budoucnu mít nadváhu nebo obezitu (Ajslev, Andersen, Gamborg, Sørensen, & Jess, 2011).

Jak jsem již zmínil, tak složení mikrobiomu má dokonce i vliv na náladu a také na pud sebezáchovy. Vědci zkoumající bezmikrobní myši žijící ve sterilních bublinách zjistili, že mnohem více riskují a jsou zapomětlivější. V přirozeném prostředí by se nejspíše jednalo o myši, jež by dlouho nepřežily díky neobezřetnému chování. Pokud máme negativně ovlivněné složení mikrobiomu, dochází k nerovnováze bakterií a výsledkem může být lehká úzkost a možná i deprese (Neufeld, Kang, Bienenstock, & Foster, 2011).

Jak jsme si již pověděli výše, tak děti, potažmo všichni jedinci, kterým jsou často předepisována antibiotika, mají větší sklon mít nadváhu nebo obezitu. Vlivem západního stylu života dochází k dalším negativním změnám na bakteriálním osídlení zažívacího traktu, což má za následek opět nabírání na váze. Vědci dokonce transplantovali mikrobiotu zdravého hubeného jedince obéznímu příjemci a pozorovali zlepšení rozmanitosti bakteriálního složení. Dokonce se zlepšila citlivost na inzulín a ukazatele zánětlivosti (Sweeney & Morton, 2013).

Strachan (1989)ve svém výzkumu zjistil, že děti, které převážnou část svého života trávily na vesnici v přírodě, měly daleko rozmanitější mikrobiom oproti svým vrstevníkům žijícím v městských prostředích. A s tím jde ruku v ruce nižší výskyt sezónních alergií, senné rýmy a autoimunitních onemocnění u dětí z vesnice. Takže mikrobiom hraje důležitou roli i na tomto poli.

Naše drahé společníky doslova zabíjíme každý den průmyslovou stravou, alkoholem, kouřením, nulovým pobytem v přírodě a nedostatkem vlákniny. Každá dávka antibiotik má devastující vliv na mikrobiotu. Zvykli jsme si tak nějak žít ve sterilním prostředí, kde se musí všechno doslova blýskat a vonět. No jo, jenže jsme si tím zadělali na problém v podobě likvidace bakteriálního okolí a tím pádem likvidace našich mikrobů. Pokud bakterie nejsou dostatečně živeny vlákninou z potravy, tak některé druhy se dokonce dokáží živit ochrannou vrstvou tlustého střeva a zvyšují tak jeho propustnost pro toxické látky do organismu.

Abychom nebyli jenom negativní, tak vždy se s tím něco dá dělat. V nápravě vašeho mikrobiomu byste se měli věnovat konzumaci potravin bohatých na vlákninu, zejména spousty zeleniny a ovoce. Co je doslova blahodárnou bombou pro mikrobiotu, jsou kvašené potraviny. Obyčejné kysané zelí dokáže zázraky, navíc je doslova nabité vitaminem C. Oblíbené kvašené okurky, nebo korejské kvašené kimchi obsahují velké množství lactobacilů. Kvašené mléčné výrobky v čele s plnotučnými jogurty, kefírem nebo acidofilním mlékem obsahují prospěšné bakterie. Pobyt v přírodě v kontaktu se zvířaty je další prospěšnou věcí, kterou můžete udělat. Vyřadit byste měli nadužívání alkoholu, kouření a neustále sezení a namísto toho se více věnovat pohybu. Dokonce i stres dokáže ovlivnit mikrobiotu, takže nestresovat se a případně vyzkoušet třeba jógu. Mezi nutriční požadavky by mělo patřit omezení konzumace přidaných cukrů, transmastných a nasycených mastných kyselin a začít se „krmit“ potravinami bohatými na vlákninu. Odměnou vám za to bude lepší zdravotní stav, menší náchylnost k nemocem, lepší zažívání, zlepšení regulace glykémie a budete mít lepší náladu. Takže pojďme si připravit nějaké „zelenino-ovocné“ hody, ať se najíme nejen my, ale i naši mikrobi.

Ondřej Klein

Literatura:

Ajslev, T. A., Andersen, C. S., Gamborg, M., Sørensen, T. I. A., & Jess, T. (2011). Childhood overweight after establishment of the gut microbiota: the role of delivery mode, pre-pregnancy weight and early administration of antibiotics. International Journal of Obesity (2005), 35(4), 522–529. https://doi.org/10.1038/ijo.2011.27

Consortium, T. H. M. P. (2012). Structure, function and diversity of the healthy human microbiome. Nature, 486(7402), 207–214. https://doi.org/10.1038/nature11234

Neufeld, K. M., Kang, N., Bienenstock, J., & Foster, J. A. (2011). Reduced anxiety-like behavior and central neurochemical change in germ-free mice. Neurogastroenterology & Motility, 23(3), 255-e119. https://doi.org/10.1111/j.1365-2982.2010.01620.x

Qin, J., Li, R., Raes, J., Arumugam, M., Burgdorf, K. S., Manichanh, C., … Wang, J. (2010). A human gut microbial gene catalogue established by metagenomic sequencing. Nature, 464(7285), 59–65. https://doi.org/10.1038/nature08821

Strachan, D. P. (1989). Hay fever, hygiene, and household size. BMJ : British Medical Journal, 299(6710), 1259–1260.

Sweeney, T. E., & Morton, J. M. (2013). The Human Gut Microbiome: A Review of the Effect of Obesity and Surgically Induced Weight Loss. JAMA Surgery, 148(6), 563–569. https://doi.org/10.1001/jamasurg.2013.5

Wang, Y., Hoenig, J. D., Malin, K. J., Qamar, S., Petrof, E. O., Sun, J., … Claud, E. C. (2009). 16S rRNA gene-based analysis of fecal microbiota from preterm infants with and without necrotizing enterocolitis. The ISME Journal, 3(8), 944–954. https://doi.org/10.1038/ismej.2009.37