Finance vs. profesionální sportovec v neprofesionálních podmínkách

Ohledně této problematiky jsme měli nedávno dlouhý rozhovor s Davidem Dvořákem, kterého FIT-PRO CZECH podporuje. David je profesionální zápasník MMA, v evropském rankingu je v první dvacítce, čímž se může pochlubit jen velmi malá skupina MMA profi zápasníků zvučných jmen v ČR.

Jeho příběh Vám možná připomene příběh někoho z Vašeho okolí, kolegů z práce, známých, anebo přímo i ten Váš. Tento článek nemá být návod či příručka k tomu, jak financovat Váš sportovní sen nebo úspěch s omezenými možnostmi. Rádi bychom Vás ale motivovali tím, že podobný příběh s podobnými problémy jako je třeba i ten Váš, žijí i jiní, a daří se jim posouvat dál za svým cílem.

David náš rozhovor otevřel obecným popisem problému: „Pokud chcete být opravdový profesionál a podávat profesionální výkony, tak nemůžete přemýšlet nad tím, zda máte peníze na nájem, na trénování, kvalitní stravu a mnoho jiného, co vrcholový sportovec potřebuje. Pokud bude mít zápasník všechno zařízené tak, že se nemusí o nic starat, a má kolem sebe skupinu lidí, která ho finančně podporuje a stará se o něj, tak má mnohem méně starostí a muže se zajímat pouze o co nejkvalitnější práci odvedenou na tréninku. Trénovat, jíst, spát a znova dokola. Tito zápasníci jsou plnohodnotní profesionální sportovci. Na druhé straně mnoho zápasníku a sportovců jak u nás, tak i v zahraničí, má problém s tím, sehnat dostatek financí, které by jim pokryly náklady na život a kvalitní trénink, a proto dost často musejí dělat dvě nebo tři další zaměstnání. A do toho je třeba ještě co nejvíce trénovat a zápasit s top profesionály. Tito zápasníci to vždy budou mít těžší než ten, který kromě své tréninkové rutiny jezdí po tréninkových kempech a nemusí k tomu denně vydělávat, aby to celé ufinancoval.“

Najděte 10 rozdílů :)

Bavili jsme se dále o tom, jak tedy k financím přijít a jak finance řeší přímo David. Ten to vzal od začátku: „Dokud jsem studoval a bydlel u rodičů, tak se to dalo zvládat. Máte mama hotel, jídlo, málo starostí, a všechno kolem je „v pohodě“. Je pravda, že jako student nemáte moc peněz, ale dá se to zvládnout. Ale co jsem úspěšně dokončil obor sportovní management na Hradecké Univerzitě a přestěhoval se do Hradce je to úplně jiné kafe. Musíte platit nájem jako všichni ostatní, jídlo, a vše co potřebuje k životu každý normální člověk a samozřejmě do toho máte 2x denně tréninky, které taky nejsou zadarmo. A o cenách za tréninkové kempy ani nemluvím.

Mnoho zápasníků má své sponzory, kteří je podporují, a tím pádem nemusí až zas tak moc řešit jaké budou výdaje na přípravu na zápas, protože sponzor jim většinou pokryje náklady na život a trénování. Pokud nemá zápasník sponzora je to o hodně složitější a spoléhat se na peníze ze zápasu nejde, protože pokud přijde vážnější zranění, tak vás to na delší dobu vyřadí, jste bez zápasu, bez peněz a najednou máte problém.“

A na tohle všechno se peníze sehnat musí. Přes to nejede vlak. Bohužel se tak David řadí k mnoha dalším klukům a holkám, kteří nemají žádného většího sponzora jenž by jim náklady pokryl. Takže musí na všechno shánět peníze sám. Před odpovědí na to kolik má různých prací, se David krátce zamyslel: „To bych asi ani nevyjmenoval. Ale ve stručnosti se věnuji převážně jen trenérství a manuální práci na domech, zahradách a všem co se namane. Od vození betonu po sekání dřeva a lepení střech. Občas to vypadá tak, že v 6:00 jdu trénovat, potom vyrážím na osmou hodinu do práce a v 18:00 mám další trénink. Po takovém dnu si vždycky užiju svůj spánek a pohodlí postele, ze které se mi sakra nechce ven“. Všechna tato práce, je pro Davida lepší než hlídat na diskotéce či baru a každý večer se bát, co se stane. K tomu rozhodně dodává. „Toho jsem zanechal, člověk je při každém hlídání jednou nohou v kriminálu. Raději si máknu na stavbě bez rizika a následných problémů s usměrněnými hosty.“ A významně se usmívá.

Stejný úkol :)

David je tedy bez velkých finančních sponzorů, ale i tak je odhodlaný makat, aby se to změnilo. „Musím se přiznat, že pokaždé když vstupuju na zápas do klece, tak si představím, co všechno jsem musel udělat pro to, abych mohl stát tam, kde jsem, a vím, že každý další soupeř je krůček za lepším zítřkem, který přijde. Kamarádi mi vždycky říkají, že v kleci jsem úplně jiný člověk, a já říkám: „jo, to sakra jsem - vzteklá, mála bestie, která jde trhat, ale jinak jsem fajn, fakt.“ A opět se zamyšleně usmívá. „S každou výhrou jsem dál a dál, hodně si toho vážím a mám velkou radost z vyhraného zápasu tak, jako bych právě porazil top UFC fightery, protože až se jednou do UFC dostanu, tak ty top poštípu. Nechci tam jít, abych měl jen blbou nálepku UFC fighter a za chvilku se sbalit a jít domů. Půjdu tam vyhrávat! Teda nejdřív ještě vyklepnu pár lidí.“

David se ke konci našeho setkání svěřil, že právě UFC ho láká nejvíce, a chtěl by se za jeho brány v budoucnu dostat! Svými dosavadními výsledky má k tomu velmi blízko. Vedle toho však také tvrdí, že to nebude jednoduchá cesta, ale je ochoten tomu podřídit maximum. Stejně jako mnoho lidí kolem nás, kteří pro možnost utkávat se vítězně s těmi nejlepšími, vystupují daleko za práh své komfortní zóny, a trénují nebo pracují, když už jiní odpočívají. 

Davida můžete na jeho cestě sledovat a podpořit zde, případně jej sledovat na instagramu.