Toto nastavení mysli nám zůstalo i v současné době. Stále nemáme rádi nejistotu, náhodu, a přímo nesnášíme myšlenku na to, že by problematika mohla mít několik desítek různých východisek. Proto si snažíme mezi věcmi najít co nejrychlejší spojitost a utvrdit se tak ve svém přesvědčení. Často ale tímto způsobem padáme do pasti, která je tvořena našim vnímáním světa.

Člověk od narození sbírá data ve formě myšlenek, nápadů, a přesvědčení druhých osob. Tyto jevy utváří to, jací jsme a vedou k tvorbě takzvaných mentálních modelů. Čím častěji jsme určité myšlence vystavování, tím je silnější i mentální model, a je naopak snažší odmítat myšlenky, které se nám „nehodí do krámu“. Tento stav je nazýván konfirmačním zkreslením a můžeme si jej ilustrovat na následujícím příkladu.

Seznamte se s naším hypotetickým (ne)sportovcem jménem Karel, který strávil posledních 10 let bujarými večírky a kancelářskou prací. Jednoho dne se Karel rozhodl, že se svým životním stylem musí něco udělat, a začne chodit na CrossFit, kde se setkává se skvěle fyzicky připravenými sportovci, kteří mu radí, aby své snažení podpořil novou dietou, kterou můžeme nazývat „dieta X“. Náš hypotetický Karel tedy začne na sobě dřít a novou dietu příjme za své. Po několika týdnech vidí na své postavě první znatelné změny a za pár měsíců vypadá jako zcela nový člověk. Přidal se do skupin na Facebooku, které oslavují tento styl stravování, a nadšeně jej doporučuje i všem svým blízkým, kteří také tuto dietu začínají praktikovat.

Po určité době si Karel zamane, že by chtěl zkusit absolvovat triatlon. Nalezne tedy spolek podobných nadšenců, a hned na prvním tréninku diskutuje s těmi nejrychlejšími jejich stravovací přístup. Automaticky očekává, že dietu X také vychválí do nebes. K jeho překvapení mu však oznámí, že dietu X také zkoušeli, ale jejich časy se markantně zhoršily. Doporučí mu tedy pro tento účel jiný stravovací režim: dietu Y. Karel si však ve své hlavě říká něco o debilech a na jejich rady nebere zřetel. Podle toho také dopadne jeho první závod, který je nucen vzdát v jeho polovině.

Náš hypotetický Karel představuje zářný příklad oběti konfirmačního zkreslení, která vzala za své jednu ideu, které se nadále vystavovala a utvrzovala ve svém přesvědčení (kolegové na CrossFitu, Facebook, rodina), zatímco ignorovala veškeré protikladné důkazy a nedokázala si představit, že by mohlo fungovat i něco jiného.

Jak z toho ven? Každý člověk snažící se o dlouhodobý progress ať už u sebe, nebo u svých svěřenců, by měl být otevřen novým myšlenkám, lidem (ideálně i ze zcela jiných odvětví), či prostředím, jinak se bude jeho přesvědčení zavrtávat stále hlouběji a hlouběji a stává se z něj zatvrzelý zastánce/odpůrce určitého přístupu.

Funkčnost daného přístupu vždy z velké části závisí na kontextu, na který je aplikován. Chceme zhubnout, nebo uběhnout maraton? Nabrat 10 kg svalů, nebo zlepšit svou imunitu? Od toho by se měla odvíjet volba tréninkového plánu nebo přístupu ke stravování.

Další mentální překážku do cesty nám klade takzvaná iluzorní korelace. Díky ní spojujeme dvě záležitosti, které spolu však vůbec nemusí souviset. Příklady:

• „Tento fitness model má na Instagramu 40 000 sledujících, určitě bude i skvělý trenér“
• „Trénoval jsem takto celou svou aktivní kariéru desetibojaře, stoprocentně můj tréninkový přístup pomůže i šedesátileté paní po operaci kolene“
• „Celý život piju mléko, abych byl silný, možná by pomohlo nabrat nějaký ten sval i tomuto klučinovi s intolerancí na laktosu“
• „Tato fitnesska přidává každý den fotky svého pozadí na sociální sítě, určitě to bude skvělá partnerka do života“...

Základní ideu jste jistě pochopili. Náš mozek jednoduše nemá rád dlouhé přemýšlení a zvažování všech pro a proti, a proto se snaží nalézt co nejrychlejší spojitost v případě iluzorní korelace, anebo se co nejlépe obrnit proti protichůdným přesvědčením v případě konfirmačního zkreslení. Východiskem z těchto mentálních pastí je zachování si otevřené mysli a kritického myšlení.

Jak však poznamenal jeden z nejuznávanějších odborníků na výživu Alan Aragon: „Lidé rádi rozlišují záležitosti na černé a bílé (žádný rasismus zde nehledejte), zatímco ve skutečnosti se problematika pohybuje v 50 odstínech šedé“.

Tímto filmovým odkazem tedy článek dospěl ke svému konci, a já doufám, že Vám pomohl nahlédnout na problémy, se kterými se musí naše mysl vypořádat na cestě za lepším já.

Jakub Kalus