Zkuste se prosím na začátek našim čtenářům představit. Jaké je Vaše poslání ve světě sportovního tréninku?

Jmenuji se Martin Snášel, je mi 38 let a jsem silový a pohybově-nápravný trenér. Vlastním web a silovou a pohybovou akademii CORETRAINING (www.coretraining.cz), kde již přes 5 let pořádám kurzy a píšu články. Dále mám své silové a pohybové centrum CORE GYM (www.core-gym.cz) a další projekty jako FSU systém ( www.functionalspine.cz) či 3S diagnostiku pro sportovce.  Nyní jsem také Head managerem EPI pro ČR/SR (www.epi-czech.cz / www.epi-slovak.cz ).

Mé poslání vidím již mnoho let v tom, že se starám o základy sportovní tréninkové přípravy. Tedy komplexní diagnostiku pohybového aparátu, což je mé know how, nápravu pohybu, stabilitu/mobilitu/sílu, mechaniku pohybu a techniku cvičení, dobré nastavení a programování tréninku atd.. Tedy mé zaměření je celý největší spodní díl pyramidy vedoucí k výkonu.

Kdy jste se začal více zajímat o zdravotní stránku posilování a celkově pohybu?

Asi bych nepoužil slovo zdravotní, protože to dnes používá podobně jako slovo funkční celá řada lidí, ale přitom sportovcům nepomáhají ve výkonu, ale drží ho v neefektivitě a slabosti, ale také ho v mnoha ohledech na zdraví a zranění ohrožují nesprávnými instrukcemi a radami. Osobně bych to řekl tak, jak mám ve svém heslu, tedy že mi jde o co nejlepší sportovní výkon bez zranění.

Jinak o techniku cvičení a kvalitu cvičení a pohybu se zajímám již od začátku, tedy 25 let a z toho od roku 1997 i jako certifikovaný trenér, ale tenkrát člověk vše chápal trochu jinak. Takový přelom u mě začal po poslední úspěšné soutěži v kulturistice v roce 2005, kdy jsem měl zdravotní potíže a začal jsem se více zamýšlet nad svým tréninkem a celým životním stylem, kdy jsem kladl důraz na výkon za každou cenu.

Jaké jsou nejčastější chyby, s kterými se setkáváte při posilování středu těla?

To je celkem dost široká otázka. Předně nejde jen o střed těla, jak je chápaný. Řekl bych, že největší chybou je, že velmi mnoho sportovců neví, jak na tom celkově jsou a pak si nekladou otázku proč něco dělají. Co od toho čekají, co jim to má přinést a jestli to skutečně dělá to, co od toho čekají. Tedy ptát se nejprve "proč" a poté "jak a co". Dále je třeba se ptát, jestli mám všechny stabilizační funkce v pořádku a poté či jde jen o formu síly, která je nízká. Nejde jen o střed těla, vše velmi souvisí s kyčlemi, lopatkami, oporou a mechanikou celého těla a následně s formou zatížení.

Pak bychom se mohli ptát, jestli je něco pro daného sportovce ideální či je to pro něj přetěžující či zbytečné. Těch otázek zde je mnoho. U nás je stále velmi mnoho mýtů a roky zažitých obecných aplikací, které často mohou spíše ublížit a pak nepomůže ani nejlepší zalepení tejpem a masáž na světě.

S kterými zraněními se u sportovců nejčastěji setkáváte?

Jsem rád, že za roky tvrdé práce jsem si vybudoval dobré jméno a dnes mě navštěvuje dlouhá řada amatérských a profesionálních sportovců a pomáhám a radím mnoha trenérům, sportovním týmům nejčastěji z odvětví hokeje, fotbalu, bojových sportů, crossfitu, silového trojboje, kulturistiky, tenisu, volejbalu a mnoha dalších. Mým největším cílem je zraňování zabraňovat či se rychle dostat zpět na nohy – do tréninku.

Moje specializace je především na celou oblast trupu. Tedy největší klientelou v tomto ohledu jsou ti, s problémy bolestí zad v celém spektru souvislostí, problémy v oblasti kyčlí, ramen a pak především v oblasti mechaniky pohybu, problémů s technikou a celým provedením a nastavením tréninku. Jsem rád, že oproti minulosti stále více přibývá sportovců, kteří chodí v rámci prevence, a tedy mých diagnostik stále přibývá a za roky jsem se v jejich počtu dostal přes 1500, což je dle mne úctyhodné číslo a jsem schopný z toho těžit v rámci mnoha analýz.

Co z toho vidím? Že velmi mnoho zranění je zcela zbytečných a že je jim možné předcházet, a to často především kvalitně nastavenou tréninkovou přípravou.

Už jste se setkal se sportovcem, u kterého jste si řekl, že vše funguje jak má a není třeba žádné nápravy?

Setkávám se se sportovci, kterým někdo vyloženě hledá umělé problémy, kde problémy žádné nejsou. Napravuje někde něco, co není rozbité. Tedy spíše je straší a dělá z nich pacienty. Na druhé straně se setkávám se sportovci, kteří chodí po klinikách a centrech a nikdo jim skutečně nepomohl, protože nenašel skutečnou příčinu, ale našel spíše něco, co jemu se nezdálo a nezapadalo do jeho měřítek. Těch příběhů mám velmi mnoho. Ano, mám radost, když se setkám se sportovcem, který je na tom dobře a většinou to právě souvisí s tím, jak a kde a u koho se připravuje.

Který ze cviků „velké trojice“ (bench press, dřep, mrtvý tah) s sebou dle Vás nese nejvyšší riziko chybného provedení a úrazu?

To je těžké takto obecně říci. Všechny komplexní cviky mohou mnoho dát, ale také mnoho vzít. Dnes se tyto cviky rozebírají z mnoha pohledů a konceptů a to leckdy od lidí, kteří v tomto ohledu nemají žádné větší zkušenosti a tak jsme zaplavováni amatérskými a pro sportovce nebezpečnými radami. Je důležité vše analyzovat dle studií, mechaniky pohybu a zkušeností. Žádný sportovec nechce být zraněný, nebo slabý a pomalý. Každý chce být nejsilnější a nerychlejší a v rámci toho najít kompromis, aby se nezranil.

Hodně chyb se dělá právě v mechanice pohybu a technice cviku. Já sám jsem 3x rehabilitoval ramena, protože jsem neprováděl benchpress správně a tlačil jsem velké váhy. Dnes jsem naposledy vytlačil 190kg a to bez problémů.

Asi obecně nejsložitějším je dřep už z hlediska toho, že zde provedení závisí na mnoha faktorech. I ze samotného dřepu se dá poznat mnoho problémů. Co jsem sledoval, chyby v mechanice dělá minimálně 80-90% cvičenců, a je zde velký potenciál ke zranění.

V momentě kdy se mladí sportovci začnou zajímat o posilování se často uchýlí k následování plánů/jídelníčků úspěšných kulturistů. Jak na tento fenomén nahlížíte Vy? Nenadělá takový přístup k posilování více škody než užitku?

Moje specializace je na nápravu pohybu a silový trénink, tedy strava jde již dlouhá léta mimo mě. Ale toto téma je podobné ve stravě jako v tréninku. Všichni jsme si tím asi prošli, že jsme sledovali časopisy a knížky, videa, kde byli velcí sportovci a popisovali zde svoji přípravu. Když budeme vše brát jako motivaci a menší inspiraci, tak není problém. Problém však nastává, když kopírujeme vše od druhých. Tam je již znát, že nerozumíme tréninku, protože nevíme, jak na tom jsme, kde je náš začátek, jak by měl trénink probíhat atd… Není možné kopírovat někoho, kdo má 20-30 let tréninku za sebou. Navíc nemusíme mít jeho dispozice, schopnosti a možnosti co on. Vše musíme budovat od základů stejně jako se staví postupně velký dům. Je třeba se snažit vše ideálně zatížit a pokrýt faktory, které vše zotaví místo toho, abychom vše přetížili a pak hledali možnosti jak vše obejít přes všechny možné dostupné a nedostupné látky a kompenzační cvičení apod. To je obvyklá chybná cesta a ne pevný a postupný udržitelný proces, který propaguji.

V únoru roku 2017 pořádáte několikadenní kurz zaměřený na kondiční trénink. Zkuste nám jej představit. V čem se bude lišit oproti jiným kurzům v rámci naší republiky?

V únoru se bude konat první 4denní kurz 1 fáze certifikačního kurzu NCSC ( National certificate of Strength and Conditioning). Celý kurz má 2 fáze a následnou písemnou a praktickou zkoušku. Jde o prestižní certifikaci organizace ELITE PERFORMANCE INSTITUT (EPI), která byla založena v roce 2010 Karlem Gilliganem v UK. Karl Gilligan je fyzioterapeut a silový a kondiční trenér, který má dlouhodobé zkušenosti s mnoha špičkovými sportovními týmy. EPI za tu dobu velice dynamicky roste a kurzy NCSC se již pořádají po celé Evropě a dostávají se i do dalších zemí světa. EPI má vlastní autorské programy, má akreditace největších světových organizací jako je NSCA a dalších. Certifikací získáte vzdělání platné po celém světě. Osobně musím říci, že mě velice oslovil přístup EPI, který je velice lidský a osobní, jde o Evropskou organizaci, což je výhodou, protože je větší důraz na kvalitu než komerci, s čím se někde můžeme setkat. EPI má celou řadu špičkových partnerů a stále roste a připravuje další programy a vzdělávání.

O všem se můžete přesvědčit na našich Česko-Slovenských stránkách ( www.epi-czech.cz / www.epi-slovak.cz ) nebo na hlavním webu ( www.epicertification.com ). 

Lišit se tento kurz nemá moc čím, protože nic takového z hlediska mezinárodního vzdělání a stupně prestiže a akreditace zde není. Silově-kondiční oblast je u nás stále v plenkách a EPI a jejich kurzy mají nyní šanci být u zárodku této oblasti u nás. Jsem pyšný na to, že mohu být v při tom v čele a i FIT-PRO může být všeho součástí. Pojďte s námi zlepšit silově-kondiční oblast u nás a přidejte se do naší komunity, a posuňte své vzdělání o velký krok vpřed.

                                                                                                                                                                            Jakub Kalus