Genetické faktory, které určují váš úspěch

Na začátku je dobré si říci, že genetika značnou měrou ovlivňuje naše fyzické proporce a vlastnosti.  A to zejména barvu očí, vlasů, kosterní výšku a mnoho dalších aspektů. Ve skutečnosti to nejsou jenom tyto jednoduše rozlišitelné vlastnosti, ale i ty, u kterých si to ani neuvědomujeme.
Genetika je dobrým pomocníkem, ale rovněž nás může srážet v silovém tréninku. Přesto je často opomíjena. Právě ona má na svědomí to, že když dva jedinci projdou stejným tréninkovým programem, nikdy nedosáhnout identických výsledků. Jeden získá perfektní výsledky v síle nebo velikosti svalstva, zatímco ten druhý se bude potácet u nižších vah s polovičním objemem.

Zamyslete se..

Pokud by všichni použili tréninkový program nejlepších bodybuilderů nebo nejúspěšnějších powerlifterů světa, pak by po zemi chodili sta tisíce lidí, kteří by zvedali trojnásobky své váhy, nebo by měli rozdíl mezi pasem a hrudníkem 50 centimetrů. Proč jich je tedy jen pár a jsou mezi nimi takové rozdíly?

Dokázat vyslyšet vlastní genetické předpoklady a zohlednit je v tréninku, je velmi důležité. Jedině vy můžete vycítit, jak reagují svaly na jednotlivé typy zátěže. Na vás je úprava metody a stylu přípravy tak, aby tělo lépe využilo tréninkové dávky a individuální zvláštnosti.

Zde jsou některé z faktorů, které určují vaše reakce na silový trénink:

1.Poměr šlach versus svalových vláken.

Potenciál svalu je dán tím, jakou část tvoří samotný sval a jakou šlacha a úpon svalu. Vše ostatní je u svalu každého jedince stejné. Ti, kteří mají krátké šlachy a delší svalový základ, mají větší potenciál pro dosažení svalového objemu než ti, kteří mají krátké svalové „bříško“ a dlouhé šlachy.

Zásadní dopad na poměr svalů a šlach lze dokonale rozeznat na fotografii dvou jedinců, kteří mají stažený lýtkový sval. Délka jejich dolních končetin je téměř totožná, ale největší rozdíl spočívá v délce jejich svalů versus délce šlachy, která sval zakončuje! Oproti levému lýtku, kde jasně převládá šlachovitý úpon, můžete na pravé straně vidět mnohem masivnější svalovou část a kratší šlachu.

"Ti, kteří mají krátké šlachy a delší svalový základ, mají větší potenciál pro dosažení svalového objemu než ti, kteří mají krátké svalové „bříško“ a dlouhé šlachy."

V době, kdy byla fotografie pořízena, byly obě dvě vysokoškolské gymnastky v prvním ročníku. Procházely totožným cvičebním programem trvající osm měsíců. Dívky měly i totožné tréninkové dávky, suplementaci a systém tréninku.

2. Větší sval má větší plochu průřezu.

Větší průřez obsahuje větší množství svalových vláken a příčných můstků, čímž zvyšuje schopnost „produkovat“ sílu.  Díky tomu, že je poměr svalových vláken versus šlach vyšší, je zde daleko větší produkce síly. Při silovém tréninku je tedy logicky výhodou převaha svalových vláken nad šlachovitým zakončením svalu!

3. Délka páky a tělesné proporce

Někteří jedinci mají délku páky (kostí) a tělesné proporce předurčené k tomu, aby byli skvělými liftery a zvedali velké váhy.  Díky těmto tělesným předpokladům mají tito jedinci mnohdy o dost kratší dráhu při zvedání břemene. Lidé s těmito proporcemi bývají často obdařeni svaly s krátkým šlachovitým zakončením. Tím se u nich jednoduše rozvíjí objem svalstva a s tím spojená síla.

Nejrozpoznatelnější je to například u powerliftingu. Krátká ramena a ruce a masivní hrudník. To je nejčastější postava a tělesná stavba, která je ideální pro bench press. Takový člověk má takzvaně „aligátoří ruce“. Naopak krátký trup, široké boky a krátké nohy jsou dokonalým předpokladem a tělesnou stavbou pro dřep a mrtvý tah. (Při mrtvém tahu mohou být velkou výhodou i dlouhé ruce).

„Krátká ramena, ruce a masivní hrudník. To je nejčastější postava a tělesná stavba, která je ideální pro bench press. Takový člověk má takzvaně „aligátoří paže“.“

Vše ostatní už je potom srovnatelné. Tělesné proporce, které jsou nám dány geneticky, výrazně pomáhají v tréninku a při samotných výkonech.  Konečným výsledkem tedy je, že lidé s dokonalými genetickými předpoklady mohou zvedat nadprůměrné váhy, oproti těm, kteří bojují s dlouhými šlachami nebo „nevhodnou“ kosterní stavbou.

Ideální ukázkou požadovaných tělesných proporcí pro silový trojboj je Andrzej Stanaszek z Polska. Andrej je považován za trpaslíka s extrémně krátkýma rukama a nohama. I přesto v roce 2003 ustanovil světové rekordy v podřepu 662,5 liber a v bench pressu 402,3 liber, a to vše při živé váze 114 liber!

"Zatímco krátké ruce jsou preferovány u většiny silových disciplín, jde zde jedna, kde jsou dlouhé ruce výhodou. Správně tušíte, že je to mrtvý tah."

V roce 1988 americký lifter Lamanr Gant ustanovil světový rekord v mrtvém tahu. Lamar zatáhl neuvěřitelných 683,4 liber při živé váze 132. Měl dokonce tak dlouhé ruce, že se téměř bez ohnutí zad mohl poškrábat na kolenou. Díky tomuto genetickému předpokladu dokázal Lamar umocnit své silové dovednosti.

Další příkladem může být následující. Vezmeme dva jedince, kterým dáme za úkol zvednout 200 liber v bench pressu. Vzhledem k tělesným proporcím a délce jednotlivých pák předpokládáme, že Lifter A musí přesunout váhu na vzdálenost 20 palců a Lifter B na vzdálenost 22 palců.

Protože práce je definována jako síla (nebo hmotnost) násobena vzdáleností, musí lifter B vykonat více práce pro zvednutí stejného počtu opakování. Jinými slovy. Lifter A nemusí vyvinout tolik úsilí, aby provedl stejný počet opakování jako Lifter B. Všechno ostatní je pro oba stejné, ale díky tělesným předpokladům musí Lifter B vyvinout více práce a mít větší silový fond než Lifter A.

Lifter A: W = 200 liber x 20 "= 4,000 in-lb

Lifter B: W = 200 liber x 22 "= 4,400 in-lb

4. Úpony šlach a vazů

Díky správnému upnutí šlach a vazů je biomechanika u jednotlivých cviků snáze proveditelná, nebo je sval hezčí na pohled (v případě kulturistů). Jednoduše si lze tuto výhodu představit na následujícím příkladu. Nechte dva jedince, aby uchopili 40 liborovou jednoruční činku a drželi ji tak, že předloktí je rovnoběžně se zemí a mezi předloktím a nadloketní částí je svírán úhel 90 stupňů. Předpokládejme, že Lifter  A má šlachu bicepsu upnutou 1,2 palce od lokte a Lifter B má úpon bicepsu 1.0 palec od lokte.

Sílu nutnou k udržení břemene můžeme vypočítat pomocí rovnice F x FA = R x RA.

Po přepočtení čísel je zřejmé, že Lifter A vyvine sílu 400 liber pro udržení břemene, kdežto Lifter B vyvine sílu 480 liber ke splnění totožného úkolu!

"Při vší úctě k Thomasu Jeffersonovi, všichni muži (a ženy), nejsou stvořeni sobě rovni. Pokud dva lidé absolvují totožný tréninkový program se stejnými porcemi tréninkových dávek, je velmi nepravděpodobné, že jej ukončí se stejným svalovým nárůstem a velikostí síly!"

Každý jedinec díky svým genetickým předpokladům reaguje jiným způsobem.  Jen u jednovaječných dvojčat lze očekávat velmi podobný potenciál a výsledky. Díky genetice máme odlišné předpoklady a možnosti k rozvoji svalstva a síly. Jednoduše řečeno, dobrá genetika z vás může udělat dokonalý stroj obalený svalstvem s monstrózní silou. Jedinec, nikoliv tak dobře geneticky vybaven, se bude při stejném tréninkovém programu potýkat s minimálním nárůstem svalstva a polovičními vahami na čince.

V návaznosti na celý tento článek je třeba si uvědomit, že elitním kulturistou nebo powerlifterem se nemůžete stát jen díky dřině, ale důležitou roli hrají genetické předpoklady, které vám dovolí dosáhnout vysněné síly či svalového objemu. Ačkoliv byste hrozně moc chtěli, zděděné genetické předpoklady není možné změnit. Nicméně to není důvod k tomu se všeho vzdát. Naopak je to možnost zvolit správnou a chytrou cestu za svým realistických cílem!

T-nation