Jak dlouho se brazilskému jiu-jitsu věnujete, a co vás na něm nejvíce baví?
Yakuza: První z bojových sportů, které jsem dělal, bylo karate když mi bylo okolo 6-7 let, poté jsem se v dospělosti věnoval rok sám pro sebe boxu a následně natrefil na brazilské jiu-jitsu, v posledních letech jsem také zkoušel MMA, ale jiu-jitsu je stále v mém srdci a do klece tedy chodím hlavně propagovat tento sport. Nejvíce mě na tomto sportu naplňuje to, že se stále můžete technicky významně posouvat. Například v boxu jsou alespoň pro mne základní údery, které je poté možno pilovat, ale u jiu-jitsu se stále můžete učit novým technikám a úchopům a neustále se v tomto směru rozvíjím.
Ben: Jiu-jitsu se věnuju od začátku minulého roku, a dostal jsem se k němu v podstatě přes posilovnu, ve které jsem se snažil být stále více "funkční", tak jsem okusil strongmany, a poté i díky tomu, že jsem měl rozjetý projekt „Gladiátor“ u kterého jsem chtěl být co nejvíce všestranným sportovcem, jsem začal zkoušet základy MMA, kterému jsem se věnoval zhruba půl roku, a následně mne kamarád přivedl k jiu-jitsu a ukázal mi co všechno se dá provádět v tomto sportu, jakmile si člověk navlékne kimono.
Nejprve jsem se stále snažil vyrovnat s tím, že mi stále někde zůstává například zaseknutá ruka, jakmile mě soupeř chytí za rukáv, což pro mě z předchozích zkušeností bylo nezvykem. Čím déle se jiu-jitsu věnuju, tím více si uvědomuju, jak komplexní systém plný technik to vlastně je, a že se je pravděpodobně nikdy nenaučím všechny. A podobně jako hudba, i tento svět mi nabízí spoustu směrů, kterými se vydat, což mě na tom ohromně baví. Stejně tak mne většinou věci, které pochopím, přestávají bavit, a u jiu-jitsu právě tento pád do stereotypu nehrozí.
Dokázal by jsi lidem, kteří se o tento sport nezajímají, popsat, jak probíhá zápas v jiu-jitsu?
Yakuza: Zápas vypadá podobně jako v judu, protivníci také začínají v postoji, ale v judu je zápas ukončen položením protivníka na lopatky, zatímco u jiu-jitsu tím zápas prakticky začíná, a jeden ze soupeřů se snaží zápas na zemi ukončit buď na „zaplácání“ nebo body. Délka kola závisí na tom, jaké mají soupeři pásy, v našem sportu je bílý, modrý, fialový, hnědý a černý pás, například držitelům bílého pásu trvá kolo 5 minut, těm s černým pásem trvá 10 minut. Jiu-jitsu se také rozděluje na dva typy, na gi a no-gi. U gi se používá kimono, zatímco u no-gi jsou pouze šortky a uplé tričko.
Jak vypadá vaše kondiční příprava pro tento sport?
Yakuza: Kdysi mě to bavilo, ale poslední 3 roky už prakticky nechodím do klasické posilovny, naopak teď každý den běhám okolo 4-5 km a hlavně hodně driluju v rámci své přípravy, to znamená, že například hodně používám panáka a zkouším různé techniky, pozice, ukončování atd. Často můj trénink probíhá ve formě „kruháče“ za použití technik, které běžně používám u zápasu. Každý den trénuju minimálně dvakrát, a tedy mám svůj trénink techniky, poté běhání, a případně i zařazuju jiné bojové sporty.
Ben: Například když trénuju s Eldarem, u kterého jsou povinné rozcvičky, které zaberou klidně 30-45 minut, tak už i to je samostatná kondiční příprava, nemluvě o náročnosti celého tréninku. Pokud je některý den volnější, tak je prostor i na to zařadit například ráno nějakou kondiční část, ale není to pravidlem.
Čím jsem starší, tím si také víc uvědomuju, že než se snažit něco „rvát“ na sílu, tak je důležitější udržet si zápal pro daný sport po dlouhou dobu a nezničit se u toho, což je u mě samozřejmě taky důležité i z hlediska tvorby hudby, objíždění koncertů, atd. I tak trénuju prakticky každý den, ale pouze v jedné fázi, ne jako Eldar. Nechci nijak hanit fitko, nebo říkat, že jsem na něj zanevřel, ale pokud mám teď šanci jít do posilovny, tak se snažím, aby přínos pro můj sport byl co nejvyšší ať už z hlediska rozsahu pohybu, strečinku, nebo volby těch správných cviků.
Co vaše stravování, máte k němu nějaký speciální přístup?
Yakuza: Nejím maso, možná i díky Benovi, od kterého jsem vypozoroval, že maso nejí, když jsme byli na společných cestách, a chtěl jsem to taky vyzkoušet, zachutnalo mi to, a od té doby maso nepotřebuju, cítím se díky tomu na trénincích lehčí, méně unavený, a vůbec mi ta chuť nechybí. Jediné co jím, tak jsou ryby a mořské plody pokud se nacházím někde, kde jsou vyhlášené, například v poslední době v Brazílii. Samozřejmě je tento přístup individuální a nikomu ho nevnucuju, každému sedí něco jiného.
Ben: Jsem vegan a rozhodl jsem se k tomu prvně hlavně z etických důvodů, protože jsem vždycky měl rád zvířata, a přišlo mi zvláštní, že je člověk musí jíst na to, aby přežil. Takže jsem si nejprve říkal, že zkusím maso nejíst každý den, ale dám si ho jen občas, abych se cítil podobně jako lovec, když ulovil kořist, a najednou jsem si začal připadat rychlejší, docela jsem se i vyrýsoval, což se mi hodilo k jiu-jitsu, na které jsem se potřeboval trochu zbavit svalů a stát se více flexibilním. Po nějáké době jsem začal jíst už jen ryby a poté když jsem zjistil, kolik bezmasých pokrmů se dá připravit, jsem už nevzal maso do pusy, což už je přes rok. Jednoduše si příjdu rychlejší, více vydržím, a jsem lehčí, což je teď pro tento sport naprosto ideální stav.
Oba hodně cestujete. Snažíte se na cestách navštěvovat i další kluby, v kterých lze trénovat a nové mentory, nebo s jiu-jitsu jezdíte pouze po závodech?
Yakuza: V podstatě kdykoli jedu někam na závody, tak se snažím na místě zůstat o týden či dva déle, objet gymy a poznat nové lidi a navzájem si předávat zkušenosti.
Ben: Snažím se hrozně moc cestovat právě ve spojení s jiu-jitsu, kdy jsem za poslední rok a půl byl speciálně kvůli němu jak v Asii, tak Americe, Africe, či různě po Evropě abych se naučil jak nové techniky, tak je případně rovnou na místě vyzkoušel při zápasech s místními bojovníky.
Jak jste na tom ohledně doplňků stravy?
Yakuza: Já pravidelně používám BCAA, veganský protein, vitaminy, minerály a rybí tuk.
Ben: Za mě je taky stálicí veganský protein od firmy Weider, který mi neskutečně chutná a čokoládová příchuť je úplně top. A to je pro mě v podstatě jediný doplněk stravy v tom pravém slova smyslu, jinak si ale taky ujíždím na arašídovém másle a kokosovém oleji.
Jaké máš momentálně plány?
Yakuza: Teď mi právě skončila sezona po měsíci stráveném v Brazílii, odkud jsem si dovezl 11 zlatých medailí (celkově jich Eldar za sezonu získal 34, z toho 3 jsou z MS a 3 z ME různých organizací), a teď zhruba měsíc mám relativně volno, i když to nevypadá tak, že bych netrénoval, nadále trénuju minimálně 2x denně, protože za měsíc začíná znovu sezona.
Eldare, ty máš v podstatě celé tělo poseto tetováním – které bylo to úplně první, a má pro tebe každé z nich svůj význam?
Yakuza: To úplně první žádný význam nemělo, můj kamarád začal tetovat v době, kdy mi bylo asi 14, a nechal jsem si vytetovat na záda štíra, který tam už mimochodem vůbec není. Ale spousta mých tetování má něco společného s jiu-jitsu. Z tetování vlastně vznikla i má přezdívka „Yakuza“, protože jsem si ze začátku nechal dělat pouze tetování s asijskou tématikou, a někdo si to spojil s yakuzou, a od té doby se mě tato přezdívka drží – vtipné na tom je, že spousta lidí nejen v ČR ale i ve světě mě zná spíše pod přezdívkou, než pravým jménem.
Zaměřuješ se kromě fyzické přípravy i na tu mentální?
Yakuza: Já žádnou mentální přípravu v podstatě nemám, nikdy nejsem nervózní ani na těch největších zápasech, prostě jdu jen s čistou hlavou odvést svou práci, kterou miluju
Jakub Kalus
